Sestry ovšem nejdříve absolvovaly speciální kurz pro výchovu dětí s mentálním postižením a odborný výcvik na dětském oddělení Nemocnice v Pardubicích. Domov byl zřízen Zemským úřadem podle smlouvy vypracované spolu s Kongregací. Odborný dohled a vedení měl MUDr. Karel Herfort z Prahy, který do zařízení pravidelně, jednou za měsíc, přijížděl. Zemský úřad si vyhradil přímý dohled na ošetřováním, léčbou i stravováním svěřených dětí, dosazoval i honoroval ústavního lékaře. Do zařízení byly přijímány nejdříve jen děti do 10 let věku, později i starší. V roce 1936 byl domov stavebně rozšířen a počet uživatelů stoupl na 240. V dostatečné vzdálenosti od budovy byl postaven infekční pavilon pro děti s infekčními chorobami. V roce 1949 došlo k podstatným změnám v řízení domova. Budova i veškeré zařízení přešlo do majetku státu. Vedení zařízení převzal stát nejprve prostřednictvím České katolické Charity. Pracovní síly byly doplněny kvalifikovanými sestrami, které ze své školské činnosti přinesly mnoho nových impulsů. V roce 1955 v DSS byla zřízena Pedagogická komise, která vydávala tématické plány pro jednotlivé stupně mentálního postižení dětí. V roce 1960 domov přešel, stejně jako ostatní sociální ústavy, pod jednotnou správu Státního úřadu sociálního zabezpečení a po stránce organizační i výchovné byl řízen z tohoto ústředí. Hospodářskou správu převzal odbor sociálního zabezpečení ONV Chrudim. Z dalšího vývoje domova je třeba se zmínit o začlenění zařízení do Okresního ústavu sociálních služeb v Chrudimi, který sdružoval pod jednou správou všechna sociální zařízení v okrese. V roce 1986 byl dán do provozu nový pavilon, aby se rozvolnily přeplněné místnosti původní budovy a bylo dostatek prostoru pro výchovnou práci se svěřenými dětmi i pro správní úsek. Po roce 1990 se začaly v původní budově stavebně upravovat tzv. rodinné buňky, aby každé oddělení uživatelů mohlo žít jako samostatná bytová jednotka. V návaznosti na stavební úpravy došlo v roce 1992 k podstatné změně v uspořádání života uživatelů domova. Klasická ústavní zdravotní („horší uživatelé “) a výchovná oddělení („lepší uživatelé“) byla zrušena a nahrazena „rodinami“ ubytovanými v již zmíněných rodinných buňkách. V každé rodinné buňce spolu žijí uživatelé různého věku a různého stupně postižení. Pocit „rodiny“ umocňuje i skutečnost, že o každou z nich pečuje stálý pečovatelský personál. Uživatelé mají za povinnost, stejně jako členové běžné rodiny, pomáhat si navzájem, pomoci mladším a více postiženým, pomoci personálu. Podobně jako v běžné rodině, tak i v rodinné buňce DSS odcházejí její členové do školy (třídy základní školy speciální), do výchovných a pracovních aktivit (výchovné, pracovně výchovné a pracovní skupiny), jiní do práce (chráněné dílny, zácviková pracoviště, pracovní uplatnění na volném trhu práce). V rodinné buňce zůstávají jen uživatelé s nejtěžším postižením, ti, kteří vyžadují nejvyšší míru podpory a pomoci personálu. Odpoledne se zase všichni vracejí „domů“ – do svých rodinných buněk. V témže roce, po zrušení OÚSS Chrudim, získává DSS právní subjektivitu.
Dalším významným mezníkem v životě domova bylo otevření tzv. Slunečního domu v roce 1996. Zde je realizován projekt chráněného bydlení a pracovního uplatnění uživatelů DSS v chráněných dílnách. Pozoruhodný je tento projekt i po stránce technické – Sluneční dům je celoročně vytápěn sluneční energií včetně ohřevu teplé užitkové vody a je zde instalována i malá fotovoltaická elektrárna
V roce 2003 se stává zřizovatelem domova Pardubický kraj. K rozšíření a tím i ke zkvalitnění ubytovacích možností přispělo v roce 2004 otevření dalšího objektu v areálu Slunečního domu. V rekonstruované budově bývalého hospodářského stavení vznikly nové skladové prostory chráněných dílen a 3 byty, které slouží pro ubytování 14 uživatelů. Pro vytápění a ohřev užitkové vody byl v tomto případě realizován další ekologický projekt – spalování biomasy.
Ani hlavní areál DSS není bez technických zajímavostí – celý objekt je zásobován vodou z vlastního zdroje a DSS si dále vyrábí 65 % vlastní elektřiny v kogeneračních jednotkách.
Proces transformace poskytovaných sociálních služeb pokračoval v DSS v roce 2006, kdy byl slavnostně otevřen nový areál 4 dvoupodlažních domků rodinného typu s bezbariérovým přízemím. V každém domku bydlí 9 uživatelů v jednolůžkových nebo dvoulůžkových pokojích. Domy jsou koncipovány tak, aby po stavebně technické stránce plně respektovaly nejenom platné standardy kvality poskytovaných sociálních služeb, ale i další nároky kladené na moderní bydlení.
Výrazným krokem k integraci obyvatel domova do života ve městě bylo v prosinci 2006 otevření plavecko-rehabilitačního vyhřívaného bazénu, dobudovaného za výrazné finanční pomoci EU, který využívají kromě uživatelů domova i žáci mateřské školy ve Slatiňanech.